Heřmanice

Obec Heřmanice byla pravděpodobně pojmenována podle svého lokátora Hermannsdorf. První zmínka o obci je zaznamenána v privilegiu papeže Řehoře X. z roku 1273. Majitelé obce se během věků střídali, v roce 1612 je v urbáři zákupského panství uvedeno: Hermsdorff s krčmou vejsadní. Třicetiletá válka se Heřmanic téměř nedotkla, a tak v roce 1654 zde bylo 8 selských, 10 chalupnických a 1 zahradnická usedlost, navíc 5 chalupnických usedlostí pustých a 10 zahradníků své usedlosti obnovovalo. Hospodáři zde chovali 48 dojnic, 39 jalovic, 3 ovce a 6 koz.  V roce 1713 měli Heřmanice 28 usedlostí z toho 16 o rozloze 4 až 8 ha. Dalších 38 chalup nemělo žádné polnosti, jejich majitelé provozovali různé řemesla. Byl zde švec, 3 tkalci, krejčí, panský kovář a šenkýř. Ves měla chmelnice o rozloze 13 ha.  Dne 13.10 1778 se pro obec Heřmanice odehrála velice významná událost, neboť obec navštívil císař Josef II. společně s generály Laudonem a Laszkym. Počet obyvatel postupně vzrůstal, v roce 1780 zde bylo již 106 domů. V roce 1820 žilo 693 obyvatel ve 111 domech. Již tehdy zde byly dva hostince a olejná stoupa. V roce 1884 žilo v obci 671 obyvatel ve 115 domech. Obyvatelstvo se živilo především zemědělstvím, sadařstvím a chovem dobytka. Někteří obyvatelé docházely za prací do Žandova a Horní Police, nebo pracovali v místních dvou cihelnách. V roce 1924 zde bylo 115 domů a 547 obyvatel. Po druhé světové válce zde došlo k vysídlení německých obyvatel. Poslední odsun ze vsi proběhl 27. října 1946. V roce 1945 zde bylo téměř 500 nových obyvatel a do roku 1972 se stav snížil na 231.

Obec nikdy neměla kostel ani faru a proto byla přifařena ke Kravařům. Ze spolků zde působili Dobrovolní hasiči (zal. 1866), Protipožární pojišťovací spolek, Školský spolek, a také Nadace na podporu chudých. V roce 1881 nechala obec zbudovat pomník císaři Josefu II., který byl připomínkou stého výročí zrušení nevolnictví. Tento pomník byl v roce 1924 přestavěn na pomník padlých v první světové válce. Poválečný kulturní život v obci byl omezený.  V letech 1958 až 1959 byl upraven sál kulturního domu (čp. 26), kde se jednou za měsíc promítal film a občas se zde pořádaly zábavy. Hrálo se zde také divadlo. Knihovna sídlila ve školní budově. Heřmanice měli poštovní úřad v Kravařích, od roku 1957 ve Valteřicích a nejbližší železniční stanice byla v Horní Polici.

V roce 195O založeno JZD, které bylo po čase pro špatné hospodářské výsledky zrušeno. Zemědělci se vzdali svých přídělů a stali se zaměstnanci Státního statku Zákupy.
Škola je zde prvně zmíněna v roce 1760 a o sto let později byla postavená nová školní dvoutřídní budova, do které chodilo 125 dětí. Škola byla provozu pouze do roku 1975, kdy byla pro nedostatek dětí zrušena.

Po správní reformě v polovině devatenáctého století se Heřmanice staly součástí okresu Litoměřice a tento stav trval až do roku 1945. Zároveň Heřmanice byly součástí soudního okresu Úštěk s výjimkou let 1854 až 1868, kdy Úštěk byl i okresem politickým.  Od října 1938 byly připojeny jako obec k Sudetské župě v Říši v rámci landrátu Litoměřice. V roce 1949 došlo připojení Heřmanic k okresu Česká Lípa. Dne 1. Ledna 1967 připadla do Heřmanic obec Velká Javorská. Od 1. července 1980 byly Heřmanice sloučeny se Žandovem.  

Zdroj: SOkA Česká Lípa
           Kniha Město Žandov a blízké okolí