Valteřice

Obec Valteřice byla založena již v době kolonizace území v letech 1226–1276 za vlády Přemysla Otakara II. K prvním majitelům patří páni z Dubé, Vartenberkové. Její starobylost dokazuje i její jméno. Pochází od ve starověku velmi oblíbeného jména Waltr, který zde byl buď kolonizátorem, nebo rychtářem.

Neblaze na vývoj obce působilo rozdělení od roku 1502 na dvě části, patřící dvěma pánům. Pravá strana od potoka patřila panství novozámeckému (dnešní Zahrádky u České Lípy), levá hornopolickému. Hranicí rozdělení obce byl potok, který současně napájel mlýn, sádky a později i továrnu na knoflíky, bylo však pro Valteřice po celá staletí osudné. Nařízení dvojí vrchnosti vypočítávané na nejvyšší vykořisťování poddaných, vedla obyvatelstvo obou částí k řevnivosti, sporům a dokonce i k vraždám. Rozpory vyvrcholily v době pobělohorské (17. století) a přivedly valteřické v době selských rebelií v roce 1680 a snad i v roce 1775 na stranu povstalců. Teprve rok 1850 – kdy byly zřízeny okresní úřady a reformována státní správa – znamenal ukončení tíživého rozdělení obce.

V 18. století měla ves 50 domů a pěstovaly se zde veškeré zemědělské plodiny vč. chmele. Byla tu hospoda čp. 37, obchod, skoro veškerá řemesla a choval se zde dobytek. Od roku 1875 zde byla škola. Na východ od obce se našla roku 1812 ložiska hnědého uhlí, které se těžilo.

V 1. polovině 19. století se Valteřice dočkaly i vlastní školní budovy, která byla postavena jako nadační v letech 1836 – 1838 (Viz Zenker) pro děti obou národností. Patřila mezi nejvýstavnější a nejvybavenější na okrese, měla např. knihovny s 1 400 svazky v obou vyučovacích jazycích, 767 ks minerálů, 43 hudební nástroje pro orchestr, 2 piana, bohaté sbírky fyzikální a zeměpisné.

Zajímavou epizodou v historii Valteřic je příběh dvou červnových dní z doby pruskorakouské války roku 1866. Tehdy se z obavy před blížícími se pruskými vojsky vystěhoval z České Lípy c. k. okresní úřad, berní úřad a finanční stráž a uchýlily se do výstavné a prostorné valteřické školy. Příznačné je, že představitel okresního úřadu spolu s komisařem přenechali řízení událostí úředníkům a sami se věnovali výhodným obchodům s ranými bramborami. Valteřice se staly přechodně na dva dny (24. a 25. 6. 1866) sídlem okresu.

Výrazným svědectvím růstu Valteřic je ale např. rok 1880, ve kterém dosáhly 610 obyvatel, sídlících ve 104 domech. Valteřičtí byli podnikaví. Rychle se orientovali podle potřeb doby. Např. ve starší době, kdy se hojně kupovaly tvarohové syrečky, pěstovala se v obci celá kozí stáda a po domech se vyráběly pro trh žádané syrečky. Později prosluly Valteřice pěstováním obilí a dokonce chmelu. V době sklářské konjuktury se v obci rozmohlo broušení skla. Celkově byla obec známa v širokém okolí i prodejem sena, dřeva, medu a másla. Pěstovaly se zde i rybí násady. Po půl století skýtala obyvatelstvu obživu i Lehnerova továrna na knoflíky (čp. 96)

V roce 1921 zde žilo 466 obyvatel, všichni německé národnosti, ve 104 domech. V době první republiky byly Valteřice součástí českolipského politického okresu. V obci existoval bohatý spolkový život.  Kromě jiných spolků zde existovalo i vodní družstvo (1929 – 1935), které organizovalo a provádělo melioraci pozemků.

Po skončení druhé světové války, došlo k odsunu německých obyvatel obce. Již v roce 1945 bylo v obci napočteno 396 nových obyvatel. Není bez zajímavosti, že ve zdejší škole bylo zahájeno vyučování 3. září 1945 a počet žáků v tehdejších dvou třídách dosáhl neobvykle vysokého čísla 98.

Začátky poválečného života nebyly lehké. Část nových osídlenců pracovala v zemědělství, většina docházela či dojížděla na kolech do bývalého Textilstroje v Žandově, nebo do bývalé Achilesky v Horní Polici. Obec neměla žádné hromadné dopravní spojení, na neudržovaných vozovkách se v noci svítilo ještě petrolejovými lampami.